O carvingu jistě slyšel každý lyžař, víte však, co se přesně za tímto slůvkem skrývá?

Carvingový, neboli řezaný, oblouk je oblouk ježděný čistě po hranách lyží. Jako carvingové lyže lze označit většinu dnes prodávaných lyží – lyže jsou vykrojené, kdy špička a patka lyží je výrazně širší než její střed. Není to tak dávno, kdy se na svazích jezdilo na zcela rovných 2metrových lyžích, v dnešní době ale už jiné než carvingové lyže takřka nevidíte – pojďme se podívat, jaké výhody nám takovéto lyže přinášejí.

Pokud dnešní vykrojené lyže zařízneme do sněhu, prohnou se a při jízdě budou opisovat kružnici – vyjíždět carvingový oblouk. Poloměr této kružnice se také nazývá rádius lyže. Čím vykrojenější lyže máme, tím je daný oblouk kratší. Dnešní slalomky mají běžně rádius kolem 12 metrů, obřačky kolem 18 metrů. My jezdíme na speciálních carvingových lyžích s poloměrem pod 12 metrů. Mezi vázáním a carvingovou lyží máme desku. Ta umožňuje lepší průhyb lyže, lepší zhranění, a díky vyšší desce si můžeme dovolit větší náklon, aniž by se nám přezkáče dotýkaly sněhu.

Carvingový oblouk je tedy oblouk, který vyjíždíme po hranách lyže, a nedochází při něm – na rozdíl od původních lyžařských stylů – ke smyku. Rozdíl mezi smýkaným a carvingovým obloukem je viditelný na první pohled. Při běžném smýkaném oblouku lyže zatáčí ve smyku, hrnou sníh, zpomalují a zanechávají po sobě rozmazanou širokou stopu. Při správně projetém carvingovém oblouku za sebou vidíme 2 kolejnice, které do sněhu vyřízly zahraněné lyže.

V následujících kapitolách se budeme věnovat různým druhům carvingu – například závodnímu racecarvingu s lyžařskými holemi nebo efektnímu funcarvingu, při kterém se rukama dotýkáme sněhu. Většinu zdokonalovacích cviků budeme provádět bez lyžařských hůlek, ty by nám byly pouze na obtíž.

Mnoho lyžařů si chybně myslí, že carving zvládnou jen ti nejzdatnější lyžaři na svahu. Carving je ale není příliš náročný, mohou ho zvládnout opravdu všichni a zvládnete ho i vy! Pro naši bezpečnost však musíme dodržovat několik základních pravidel.

Není náhodou, že na našich záběrech ze svahu neuvidíte žádného lyžaře bez helmy. Kvalitní helma by měla být povinností pro každého lyžaře, který nechce hazardovat se svým zdravím. Důrazně doporučujeme i koupi páteřního chrániče.

Pro naši bezpečnost je důležité i správné chování na svahu.Při carvingovém oblouku často křižujeme sjezdovku ze strany na stranu, což zvyšuje riziko srážky zboku. Již neplatí staré pravidlo, že je třeba kontrolovat pouze svah pod sebou, abychom zabránili srážce s jiným lyžařem. Nyní se musíme vyhýbat srážkám zboku a občas dokonce i shora. Při jízdě na zalidněné sjezdovce proto kontrolujeme krátkým pohledem situaci vedle nás a při širokém oblouku i nad námi. Než vyrazíme na svah, ujistíme se, abychom žádnému lyžaři nevjeli do cesty. Na volnější trať se vyplatí počkat, svah jen a jen pro vás vám bude odměnou. Toto jsou jinak standardní bezpečností pravidla vydaná mezinárodním lyžařskou federací FIS, která se dodržují v celé Evropě.

Nežli začínáme učit samotný carvingový oblouk, učíme, jak správně spadnout. Pokud víme, že situaci nezvládneme a nejsme schopni běžně zastavit, volíme řízený pád. V takovém případě maximálně snížíme svůj postoj, tělo a ruce vykloníme ke svahu a pomalu uleháme na sníh dovnitř oblouku. Předpaženou rukou se snažíme dosáhnout na svah co nejdále od lyží. Po doteku těla se sněhem dokloužeme až do zastavení. Takto provedený pád je zcela bezbolestný – lyže se zaříznou na své hrany, odstředivá síla pád zpomalí a na sníh pomalu uleháme.

Přejeme Vám mnoho carvingových zážitků bez zranění!!!

Nespornou výhodou carvingového oblouku je jeho přirozenost. Zapomeňte na všechna pravidla, která znáte ze staré smýkané techniky, carving vychází z přirozených pohybů, které se snadno naučíte, a necháte lyže samy jezdit.

Podívejme se na základní postoj carvingového oblouku. Stopu držíme širokou – alespoň v šířce ramen. Široký postoj je klíčový pro stabilitu v oblouku. Váhu máme rozloženou na obě lyže v poměru 50 na 50. Zatížení obou lyží může být náročné, je však základem carvingového oblouku. Pro dobré ovládání lyží je nutný snížený postoj a pokrčení v kolenou. Lyže vyjíždí oblouk hlavně díky zahranění špičky, abychom tuto část lyže měli pod kontrolou, je třeba být v mírném předklonu, proto nohama tlačíme do jazyků našich přezkáčů. Čím větších náklonů a vyšší rychlostí chceme dosáhnout, tím je výrazné pokrčení, širší postoj a radikální zatížení vnitřní lyže budeme potřebovat.

Základ carvingu spočívá v náklonu obou lyží na hrany, které nám oblouk takřka samy vykrouží. Abychom správně zvládli techniku carvingu, musíme získat jistotu ve 3 oblastech – v náklonu do oblouku, zatížení vnitřní lyže a rotaci do oblouku.

Rotace je klíčová pro správné zahranění lyží. Začíná již u hlavy, ramenou, trupu a přenáší se na boky a kolena. Rotací do oblouku automaticky zařízneme hrany obou lyží do sněhu a vyjíždíme oblouk.

Náklon do oblouku je nedílnou součástí carvingové techniky. Začínáme pouze s malými náklony, jakmile získáme jistotu, budeme dosahovat vyšších a vyšších náklonů ke sněhu. Uvidíte, že díky odstředivým silám vás lyže udrží i v opravdu extrémních náklonech ke svahu.

Zatížení vnitřní lyže může být v začátcích pro mnoho lyžařů náročné, je však klíčové pro zvládnutí carvingu. S narůstající jistotou poznáte, že vás vnitřní lyže dokáže udržet i v neuvěřitelných pozicích.

Abyste se mohli v technice carvingu rychle zdokonalit, věnujeme se rotaci, náklonu i zatížení vnitřní lyže v samostatných kapitolách.

Po osvojení základního postoje a principů již můžeme začít s prvními obloučky! S našimi prvními carvingovými krůčky začínáme na mírném svahu, téměř rovině. Jedeme v přirozeném postoji, stojíme na obou lyžích a nakláníme se celým tělem mírně do strany. Lyže se staví na hranu a díky svému vykrojenému tvaru vyjíždějí oblouk. Nakloníme se na druhou stranu a lyže opět samy zatáčí. Vždy trpělivě čekáme, dokud lyže nezačne krojit oblouk, nepomáháme si žádnými trhavými pohyby. Podíváme-li se na stopy, které jsme zanechali ve sněhu, vidíme dvě čistě vyjeté kolejnice.

Po osvojení si pocitu hran si můžeme vyzkoušet jednotlivý carvingový oblouk do zastavení. Zaujmeme základní postoj – široká stopa v šíři ramen, snížený postoj, váha na obou lyžích, mírný předklon. Abychom si byli jistí, že správný postoj udržíme, pomůžeme si rukama na kolenou. Pouštíme se svahem šikmo dolů, obě kolena tlačíme směrem do středu oblouku. Lyže necháváme vykrojit oblouk až do úplného zastavení. To samé zkoušíme i na druhou stranu. Dále vyzkoušíme stejný oblouk, oběma rukama ukazujeme směrem do oblouku a nakláníme se za nimi. Pokud se nám nedaří zahranit vnitřní lyži, pomůžeme si zatlačením kolena ke svahu oběma rukama, nebo vnitřní rukou ukazujeme do oblouku a vnější rukou zatlačíme na vnitřní koleno. Děti mohou zkusit střílení – vnější rukou míříme na pomyslný terč ve středu oblouku, pohledem terč sledujeme. Máme-li problém udržet široký postoj a kolena se nám při jízdě přibližují, vložíme mezi ně ruce sevřené v pěst.

Po zvládnutí jednotlivého oblouku přichází čas oblouky napojit. Snažíme se o plynulou jízdu po hranách v pomalejším tempu, vybíráme mírnější svah. Opět si pomáháme rukama na kolenou, nevyjíždíme do úplného zastavení, když se blížíme k vrstevnici, překlápíme se na opačnou stranu a krojíme další oblouk. Lyže necháváme plynule jet, vyvarujeme se všech trhavých pohybů. Pokud dosahujeme příliš vysoké rychlosti, oblouky vyjíždíme více do široka nebo jdeme na mírnější svah. Zkoušíme napojované oblouky za využití předchozích pomocných cviků – s ukazováním směrem do oblouku; vnější rukou tlačíme na vnitřní koleno; zkoušíme boxera – vnější rukou „boxujeme“ a nakláníme se co nehlouběji do oblouku. Letadlo (jízda s rozpaženýma rukama) nám pomůže k většímu náklonu a zahranění lyží. Tyto cviky skutečně fungují a rádi je využíváme na našich carvingových kurzech.

Náklon do oblouku je nedílnou součástí carvingové techniky. Čím větších náklonů jsme na lyžích schopni dosáhnout, tím více si můžeme užít zábavy s odstředivými silami. S přibývající jistotou uvidíte, že vás lyže mohou udržet i v opravdu velkých náklonech ke svahu, kdy už i téměř ležíte na sněhu. Toho využívá zejména funcarving – jízda bez holí, kdy si užíváte maximálních náklonů ke svahu a odstředivých sil.

Zprvu začínáme pouze s malými náklony na mírném svahu.Ve sníženém postoji s rukama u těla nakláníme celé tělo do oblouku. Pomáháme si mírnou rotací horní části těla a pohledem do oblouku. Lyže samy vykrajují oblouk. Zkoušíme ten samý cvik se zkříženýma rukama na prsou; s rukama v bok; vnitřní rukou ukazujeme do oblouku. S přibývající jistotou zvyšujeme rychlost a zkoušíme větší náklony. Můžeme se pokusit i o krátký dotek se sněhem. Dejte velký pozor na záklon, který může vést k nekontrolovanému pádu na záda po tom, co se Vaše lyže vymrští vyoko do vzduchu. Vždy se snažíme být v předklonu – nohama tlačíme do jazyků našich přezkáčů. Dbáme na to, aby lyže vyjížděly oblouk po hranách bez nežádoucího smýknutí. Tělo nevykláníme ven z oblouku, ale naopak ho tlačíme do středu oblouku.

Dalším oblíbeným cvikem je letadlo – náklonem celého těla do oblouku zkoušíme, jak velkého náklonu dosáhneme. Můžeme také využít našich hůlek – hůlky nad hlavou prověří naši rovnováhu v náklonu. Zapojíme trochu rotace a přenášíme pomyslné basy s pivem ze strany na stranu. Praktické jsou dětské umělohmotné „špagety“ – snažíme se o co nejvzdálenější dotyk se sněhem. Náklon lze cvičit i ve dvojici – držíme se za ruce, horní lyžař přitáhne spodního za ruku. Všechny výše zmíněné cviky rádi využíváme na našich lyžařských kurzech, zejména u dětí platí, že čím jsou cviky zábavnější, tím je výuka rychlejší a efektivnější. A fantazii se meze nekladou!

Naučit se zatížit vnitřní lyži je pro začínající carvery možná nejtěžší úkol. Dostatečné zatížení vnitřní lyže je však klíčové pro zvládnutí carvingu. Postupem času uvidíte, že vás vnitřní lyže udrží i v opravdu velkých náklonech ke svahu. Trénink zatížení vnitřní lyže je obtížný na udržení rovnováhy. Vždy jezdíme v předklonu, kterého dosáhneme zakleknutím do jazyků lyžařských bot. Tím zatížíme přední část lyže, která je klíčová pro správné zahranění lyže a vyjetí oblouku. Správné zatížení vnitřní lyže úzce souvisí s dodržováním základního postoje, s náklonem do oblouku a pomůžeme si i správnou rotací.

Začínáme na mírném svahu, odlehčujeme vnější lyži. Mírně se nakláníme do oblouku a vyjíždíme oblouk po vnitřní. Bojíte-li se pádu, můžete začít nejdříve s odšlapováním, kdy vnitřní lyži zvedáme jen na chvíli s každým odšlápnutím. Postupně odbouráváme podvědomý strach a začínáme hranám důvěřovat. Pokud nám lyže nezatáčí či stopa není čistá, je to většinou způsobeno záklonem neboli malým náklonem dopředu.

Na trochu prudším svahu trénujeme jízdu po jedné lyži do úplného zastavení. Rozjíždíme se šikmo svahem, nakláníme se směrem do oblouku, zahraněnou lyži necháváme vykrojit oblouk až do úplného zastavení. Máme-li problém s rovnováhou, nejsme dostatečně předkloněni.

Při carvingu je podstatné, abychom celý oblouk zahájili dobře zahraněnou vnitřní lyží. Správné zahranění ověříme kontrolou naší stopy na svahu. Pokud je stopa po vnitřní lyži smýkaná, pak nebyla lyže dostatečně zatížena. Naším cílem jsou dvě čistě vyjeté kolejnice. K lepšímu zahranění si pomůžeme tlačením kolena do oblouku. Čím více lyži zahraníme, tím ochotněji vyjíždí oblouk.
Cvičením, které prověří naši stabilitu a cit pro hru s odstředivými silami, je zahájení oblouku pouze na vnitřní lyži. Při zahajování oblouku vykláníme tělo do strany, hlavu a rameno natáčíme do oblouku, tělo držíme ve výrazném předklonu. Oblouk vyjíždí pouze hrana vnitřní lyže. Při dokončení oblouku vracíme na sníh i druhou lyži. Nyní si můžeme hrát s odstředivými silami. Větších náklonů dosáhneme radikálním předklonem těla, který korigujeme zanožením vnější lyže. S trochou odvahy se dokážeme i dotknout sněhu rukama. Zvládnutí techniky jízdy po vnitřní lyži je přesně to, co vám přinese jistotu v oblouku a spoustu zábavy.

Zvládnutí rotace do oblouku je klíčové pro správné zahranění a zatížení obou lyží. Oblouk zahajujeme natočením hlavy, ramen a těla směrem do středu nového oblouku. Rotace horní části těla se automaticky přenáší i na boky, kolena a následně i na lyže. Dobře provedená rotace nám pomůže se zatížením a zahraněním vnitřní lyže, vyjíždíme čistý carvingový oblouk po hranách.

Nejoblíbenější cvikem rotace je rychlobruslař. Vnitřní ruku držíme za tělem a vnější tlačíme výrazně do středu oblouku. Čím větší rotaci zkoušíme, tím snadněji budou lyže zatáčet… Rotaci hlavy a ramen využíváme ke krátkým pohledům nad sebe a kontrole svahu nad námi, abychom se vyhnuli srážce s jinými lyžaři, což je jedno z pravidel bezpečné jízdy.

Na mírnějším svahu zkoušíme cvik přenášení pomyslné krabici ze strany na stranu. Tedy my Plzeňáci většinou přenášíme basy s pivem. Ruce směřují co nejvíce do středu oblouku. Krabici držíme před tělem, abychom se vyhnuli nebezpečným záklonům.

Při jízdě si hrajeme na boxera, boxujeme vnější rukou do středu oblouku. Čím více úder protáhneme, tím více zatížíme vnitřní lyži a posouváme naše carvingové schopnosti. Máme-li stále problém se zahraněním vnitřní lyže, pomůžeme si rukama: Vnitřní rukou ukazujeme do středu oblouku, ta vnější aktivně tlačí na koleno.

Lukostřelec nás dostane do opravdu výrazné rotace. Vnější ruka drží luk, vnitřní šíp, střílíme dovnitř vyjížděného oblouku. Děti budou mít radost i z více hravých triků. Malí závodníci mohou otáčet „volantem“ – umělým plastovým kolečkem. Tyto cviky velice usnadňují zejména výuku dětí, což se nám každoročně potvrzuje na našich kurzech.

Dobrým průpravným cvikem pro funcarving je přisedání, při kterém odstraňujeme naše psychické bloky z náklonů a obavy z pádů. S přisedáním začínáme na prudším svahu. Jedeme šikmo svahem, velmi snížený postoj, dostatečný předklon, ruku sevřenou v pěst držíme před tělem. Pomalu přisedáme zadkem na sníh, rukou se vezeme po sněhu, lyže necháváme jet až do úplného zastavení.

Přisednout můžeme z rozjezdu přímo dolů. Nebojte se, zaříznuté lyže ztlumí vaši rychlost a na sníh měkce dosedáte…Následuje přisedání bez zastavení. Jedeme šikmo svahem, rychle přisedáme směrem do nového oblouku. Odstředivá síla nás zvedá zpět na lyže. Následně můžeme vyzkoušet navazované oblouky s přisedáním.

Pokud jsme již zvládli všechny důležité prvky carvingového oblouku – rotaci, náklon i zatížení vnitřní lyže, můžeme vstoupit do světa skvělých carvingových zážitků. Funcarving je efektní styl jízdy, při kterém se opravdu pobavíte. Na upravené sjezdovce jste králem, hrajete si s těmi největšími odstředivými silami, zkoušíte nejextrémnější náklony, ze kterých vás lyže ještě vyveze. Vysoká carvingová deska a krátké točivé lyže jsou nutností, hůlky jsou naopak zakázané.

Funcarving není těžký, pokud všechna pravidla carvingu dodržujeme radikálněji. Udržujeme maximální náklon dopředu – směrem ke špičkám lyží. Oblouk zahajujeme časnou a výraznou rotací těla směrem do oblouku. Pro funcarving je typické maximální zatížení vnitřní lyže. V nejextrémnějších náklonech tu vnější téměř nepotřebujeme. Při funcarvingu musíme být ve všem radikální.

Prvním krokem funové jízdy je dotyk jedné ruky se sněhem. Oblouk zahajujeme rychlou rotací a výrazným náklonem do oblouku, vnitřní rukou sevřenou v pěst se krátce dotýkáme sněhu, vnější rukou dotyk naznačujeme. Mezi oblouky se nezvedáme, abychom mohli ihned navázat oblouk další. Dotek ruky můžeme prodlužovat, až s přibývající jistotou se sněhu dotkne i druhá ruka. S výraznější rotací a větším náklonem se dotýkáme sněhu třeba i svými lokty, boky a celým tělem.

Oblouk zahajujeme co nejradikálněji, rotací horní části těla a přepadnutím ze svahu dolů. Užíváme si odstředivé síly a maximální kontakt se sněhem. Funcarving není jízda na každý svah, ale je to opravdová zábava! Rádi Vás ho naučíme!

Pokud preferujete rychlou jízdu s lyžařskými hůlkami, při které můžete zažít spoustu adrenalinu, pak hledáte racecarving. Racecarving je závodnístyl lyžování, v mnohém podobný základnímu carvingovému oblouku, má však některá svá specifika.

Při racecarvingovém oblouku samozřejmě dodržujeme základní postoj a principy – udržujeme širokou stopu a výrazně snížený postoj, oblouk vyjíždíme čistě po hranách, váhu máme rozloženou mezi obě lyže, výrazněji zatížená však bývá lyže vnější. Na rozdíl od funcarvingu oblouk nezahajujeme výraznou rotací a náklonem celého těla do oblouku. Většinu práce vykonáváme spodní částí těla. Náklon ke svahu zajišťujeme zejména pánví, horní část těla je zafixovaná. Hlava, ramena a trup zůstávají vzpřímené, což nám umožní rychlé přehranění do nového oblouku. Výraznějšího zahranění lyží docílíme přitlačením pánve ke svahu.

Hůlky držíme před tělem a jemným dotykem špičky hole na sněhu za námi udržujeme vyšší pocit stability. Pomocné píchání hůlkami do racecarvingu většinou nepatří, tím mnohdy přivádíme lyže chybně do smyku.

Mezi našimi instruktory jsou mimojiné také bývalí i současní závodní lyžaři, experti na racecarvingový oblouk a závodní techniku. Rádi Vás na našich kurzech v racecarvingu zdokonalíme!